Mám ráda hodiny. Vždycky, když jsem byla malá holka, tak mi dědeček ukazoval, jaké má doma hodiny. Můj dědeček byl totiž veliký sběratel hodin. Měl opravdu krásné kukačky a další dřevěné hodiny. Sám dědeček mi říkal, že si také kolikrát zkoušel vyrobit nějaké krásné dřevěné hodiny. Řeknu vám, že dědeček byl opravdu hodně šikovný. On byl umělecký řezbář, uměl opravdu vytesat z kusu dřeva krásné dekorativní hračky anebo také právě hodiny. Později, když už byla modernější doba a dědečkovi bylo asi sedmdesát let, tak právě s tvorbou přestal. Chtěl ale něco také vylepšeného, něco skvělého, co mu doplní jeho sbírku hodin.
Nechtěl pouze jenom dřevěné nebo umělé hodiny. Řekl, že bych chtěl nějakou vymoženost, nějakou moderní technickou. Proto jsem mu řekla, že když dědeček počká, že mu určitě seženu nějakou technickou vychytávku dnešní doby. Všichni víme, že v tomto jednadvacátém století je technických vychytávek opravdu mnoho. A co třeba hodiny? Řekla jsem si, co kdybych mu pořídila nějaké ty smart hodinky, třeba by je dědeček nosil, jenomže tímhle si nejsem jistá. Dědeček nenosil ani klasické náramkové hodinky. K šedesátinám jsem dědečkovi kdysi dala stříbrné hodinky. Mě v té době bylo asi sedm let.
Ano, tyto hodinky jsem mu předávala já, i když je kupovala a platila moje máma. Tohle ale nevadí. Myslím si, že když dědečkovi pořídím něco lépe technického, co vlastně ještě nezná a nemá, že ho to možná potěší. Třeba i kdyby tyto chytré hodinky nenosil, tak by si je dal určitě do své sbírky. Vždyť hodiny jako hodinky. To je skoro to samé. Také to ukazuje čas. Alespoň by se třeba dědeček zabavil, kdybych mu třeba pořídila prvně tablet a od stejné značky také technické hodinky, tak si myslím, že kdyby si to synchronizoval, že by to dědeček možná pochopil a také by ho to bavilo. A co? I ve vyšším věku se člověk může učit technice a umění na počítači anebo jak zacházet s chytrými hodinkami.