Musím vám říct, abyste se dali pozor, s kým sdílíte svůj život a v jaké žijete společnosti. Protože já vám můžu říct sama za sebe, že být ve špatné společnosti je opravdu horor a není to dobré. Já jsem totiž měla jednu práci. Bylo mi asi necelých třicet let a našla jsem si práci v bance. Měla jsem vystudovanou střední ekonomickou školu, takže to bylo úplně perfektní profese. Pro mě to bylo skvělé zaměstnání, protože jsem měla ráda práci někde v kanceláři. Takže práce v bance bylo naprosto ideální. Byla jsem za to ráda. Taky musím říct, že jsem prošla naprosto složitým výběrovým řízením.
A byla jsem ráda, že jsem uspěla. Taky jsem se hodně snažila, takže bych byla nešťastná, kdyby neuspěla. Nicméně ale asi se mi to nevyplatilo. Asi jsem měla to vypsané v osudu, že tam v bance nemám pracovat. Anebo přímo v téhle bance. Protože asi po dvou měsících, co jsem byla v práci, se mi začalo stávat, že se mi ztrácely v práci věci. Myslela jsem si, že se jedná o omyl.
Bohužel jsem si ale potom všimla, jak mě kolegyně chtějí vystrnadit, a proto mi záměrně schovávají mé věci, které pak najdu za pár dní jinde. Protože na mé místo se chtěla dostat jejich kamarádka. Musím říct, že takováto společnost v práci mě úplně vadila a byla jsem z toho nešťastná. A protože jsem tam byla jediná nová, takže jsem si ani nešla stěžovat k šéfovi, protože bylo by to asi na nic. A tak raději než být v takové špatné společnosti, jsem raději odešla. Tady vidíte alespoň to, že být ve špatné společnosti není skvělé. Mě by to hodně vadilo. Proto jsem z této společnosti a z této práce taky raději odešla a mám klid. Nyní mám jinou práci a jme z ani vděčná, protože je dobrá. Jsem vedoucí v obchodě a musím říct, že celý kolektiv a celá společnost je naprosto geniální. takže si taky musíte dát pozor i na kolegy a kolegyně. Protože práce není všechno. Myslím, že jde i o kvalitní a inspirující společnost. Nemám pravdu?