Každý člověk má svou vlast. Obvykle to je země, v níž se narodil a jejímž občanem se tím pádem automaticky a vesměs i úředně stal. Ale jak je logické, ne každý se narodí tam, kde by se býval narodit chtěl. Někdy je mu sice souzeno žít v zemi, jež je skvělá, ale přece jenom je někde ještě nějaká lepší alternativa, někdy je pak taková vlast třeba i vysloveně nevhodná k vedení normálního spokojeného života. To se liší případ od případu a konec konců tomu tak není nikdy ani jednou provždy.
A proto se stává, že lidé z nějakého důvodu zatouží odejít do jiné země, jež jim toho podle jejich názoru může nabídnout více, jež by jim lépe vyhovovala. A vzhledem k tomu, že už dávno nežijeme v éře totality, je to daleko snadnější v tom, že nás nikdo doma nedrží a ani nemusíme řešit dilema, co by bylo, kdybychom snad po opuštění vlasti zatoužili po návratu.
Ale přesto není odchod do jiné země často zase až tak snadný. Zatímco po Evropské unii už se můžeme pohybovat v podstatě volně, je to třeba v případě Spojených států přece jenom jiná.
I do USA už se dnes dostaneme snáze než dříve. Už nám v tom nebrání ani skutečnost, že jde o ‚nepřátelskou imperialistickou mocnost‘, na rozdíl od ještě i docela nedávných let se často nemusíme bát ani toho, že by nám dělali američtí úředníci obstrukce při získávání turistického víza. Ale s odstěhováním se do USA a životem tam už je to přece jenom komplikovanější. S takovým pracovním povolením, zelenou kartou nebo americkým občanstvím už je to daleko složitější.
A jak se získá taková zelená karta v USA ? To chce v první řadě dostát všemu, co od cizince tato země očekává. Jejich země, jejich pravidla.
A aby člověk takovým pravidlům co nejsnáze vyhověl a nezkomplikoval si svou pozici zbytečně více, než je nutné, je vhodné vsadit na pomoc od imigrační kanceláře, jež se na takovou pomoc specializuje. Přinejmenším se tím nic nezkazí.