Každý z nás se rád obklopuje něčím krásným. Krásu hledáme každý v něčem jiném, ale dá se říct, že všechno krásné pak propojuje a zaštituje slovo umění. Ne všechno umění musí být hned krásné. Nejeden umělec chce svým uměním světu něco říct a sdělit. Takže umělci, kteří spadají do období realismu a naturalismu své umění schválně nedělali krásné a vyumělkované, ale naopak co nejvíce přirozené a podle reality. A že tehdy realita opravdu nebyla zrovna malebná. Jednalo se o období, kdy mladý pokrok nabízel lidstvu svou slunnou, ale i stinnou stránku, takže jste mohli být svědky rozmachu měst, ve kterých se to ale hemžilo nuzáky, sirotky, invalidy dalšími chudáky, o které se nikdo nestaral.
Bylo potřeba ukázat, jak svět vypadá ve skutečnosti, trochu poodtáhnout oponu, kterou tvořili lidé, kteří měli v životě větší štěstí. Na druhou stranu, povedené umělecké dílo, byť zobrazuje syrovou skutečnost, můžeme nazvat také krásný. Musíme ovšem poopravit trochu své vnímání slova krása. Krásné věci dělají náš život bohatší, a proto se jimi rádo obklopujeme. Téměř v každé domácnosti můžete najít na stěně obraz, ať již takový, který zobrazuje krásnou krajinu v letním parném dni nebo takový, který nese na plátně zastíněné zátiší. Pro některé je krása v tom, jak vypadá jejich nábytek.
I ten se dá pojmout výrazně umělecky a takové kousky pak můžou obohatit celý interiér tak, že nic dalšího již nepotřebuje. Někteří zase nevnímají krásu očima, ale třeba ušima, takže je pro ně přirozenější hledat krásu v tom, co slyší a co je obklopuje. Rádi pak chodí na různé koncerty vážné hudby, kde do sytosti naplní svou touhu po kráse. To nejlepší z české a světové hudby Bmart jistě můžeme nazvat jako krásné. Každý jsme jiný a pro každého je příjemná jeho vlastní cesta, ale hledání krásy je do určité míry společné všem lidem. Bohužel dnešní uspěchaná doba kvalitnímu hledání příliš nepřeje, takže je na nás abychom si na krásu udělali čas.